Jdi na obsah Jdi na menu
 


HTC Touch HD-recenze (1. část)

24. 1. 2010

HTC Touch HD se objevil na trhu jen krátkou dobu po tom, co o něm unikly první informace a co byl oficiálně představen. HTC tímto modelem ukázalo a obhájilo, že své prvenství v produkci Windows Mobile zařízení myslí vážně. Excelentní papírové parametry tomu nasvědčují, skutečné pochopení ale nastane, až když si HD vezmete do vlastní ruky. Nemám strach ho totiž označit jako první Windows Mobile zařízení (HTC Advantage neuvažujeme do úplně stejné kategorie), které lze pohodlně a kompletně ovládat jen a pouze prsty bez nutnosti použití stylusu. Tuto vlastnost umožňuje souhra ohromujícího 3,8 palcového WVGA (480x800) displeje a velkého množství softwarových, prsty snadno ovladatelných rozšiřujících doplňků systému přímo od HTC (bohužel lze říct, že mu Microsoft v tomto ohledu vůbec nenahrává a snahu o dokonalé prstové ovládání kazí, jelikož čisté Windows Mobile prostě nebyly nikdy pro prstové ovládání myšleny - boom s touto velmi praktickou myšlenkou udělal až Apple se svým iPhonem).

V úvodu ještě zmíním, že recenzi opravdu jako porovnání s Apple iPhonem brát nechci. Je nevyvratitelné, že koncepce HD z iPhonu čerpá a určitě mu má i konkurovat. I když se to nezdá, HD je vnitřně úplně z jiné kategorie než iPhone. Otázku, zda je lepší iPhone nebo HD řešit nebudu, nelíbí se mi to, protože pojem „lepší“ je silně spekulativní a navíc iPhone nemám rád (takže bych začal tím, že je HD papírově o mnoho vybavenější, má o mnoho využitelnější operační systém a zakončil bych výčtem toho, co iPhone neumí). Jsme na webu o Windows Mobile a podobné rozepře sem nepatří.

HTC Touch HD je krásné zařízení, v recenzi se vám ho pokusím co nejvíce přiblížit i se všemi přednostmi a nedostatky.

V testovaném zařízení byla při recenzi oficiální anglická ROM verze 1.14.401.3 (22273) WWE z 10/24/08 a radiem 1.09.25.14, přičemž česká lokalizace zatím nebyla uvedena.





1. Obsah balení, vzhled a konstrukce

Obsah balení

Hned na vnějším obalu nevelké černé krychlovité krabice najdeme kromě poutavého vyobrazení HD i jeho kompletní specifikaci, detailní výpis obsahu balení však chybí (ten je až v příručce „Quick Start Guide“ uvnitř). Po vysunutí vnitřní, magneticky uzavřené a taktéž černé (ještě matnější) krabice už můžeme sáhnout po zařízení: Odklopíme magnetické víko a už na nás totiž bude zářit samotný HTC Touch HD ležící na vypolstrované tvarované podložce s displejem zakrytým fólií, která nás upozorňuje, že nemáme na displej ani tělo zařízení vyvíjet nadměrný tlak a doporučuje nám ho vyjmout z kapsy kalhot, než se posadíme (takové zlomené zařízení v kapse Jeanů totiž není vůbec hezká věc).



V balení je spousty zajímavých i méně zajímavých věcí. Celý proces rozbalování už se řešil ve speciální novince . Za zopakování ale určitě stojí přítomná 8GB microSD HC karta, která v každém případě potěší. Opravdu praktické je i dodávané hadrové pouzdro, jenž sice zařízení při eventuálním pádu asi moc neochrání, ale skvěle čistí často upatlaný displej a navíc téměř nezvětšuje objem ani váhu celku při přenosu. Jak jsem zmiňoval v odkazované novince, dodávaná fólie je nevyhovující. Kryje celé přední ploché tělo, avšak její tvrdost a ostatní špatné rysy brání v pohodlném používání. Stejné vlastnosti mi potvrdil i kolega se svým kusem, nicméně pokud máte o displej strach (a toho není nikdy dost), fólii jistě aplikujte, jen postupujte velmi opatrně a snažte se uhlazovat bubliny před úplným přesným položením. Pozdější odlepování způsobí nános prachu na spodní přilnavou plochu a toho se potom už jen špatně zbavíte.



Vzhledem k tomu, že je zařízení vybaveno 3,5 mm audio Jackem, jsou jím vybavena i dodávaná stereo sluchátka, jimiž můžeme díky mikrofonu a tlačítku pro přijmutí/položení hovoru i telefonovat (podržením tlačítka se zapne aplikace pro hlasové příkazy). Zvuková kvalita je na velmi vysoké úrovni, porušuje pravidlo dodávaných nekvalitních headsetů, které nás stejně nutí koupit si pro poslech hudby nové, to zde neplatí. Díky 3,5 mm zvukovému konektoru je možné připojit jakákoli svá standardní sluchátka pro ještě lepší hudební zážitek.



Nabíječka se skládá standardně ze třech kusů: Jde o koncovku pro zásuvku podle regionu, synchronizační kabel (USB <-> HTC ExtUSB), samotnou nabíječku (do které koncovku zasadíte) s USB konektorem (do kterého zapojíte synchronizační kabel a nabíjíte). Kabel je tedy využíván jak k synchronizaci s PC, tak k nabíjení. HTC ExtUSB konektor je v případě HTC běžně využíván, ovšem ten na zařízení je zpětně kompatibilní s klasickým miniUSB konektorem, nemusíte se tedy bát, že nebudete moci synchronizovat či nabíjet tam, kde nemáte svůj HTC ExtUSB kabel.



Z nějakého důvodu vypadají sluchátka spolu s nabíječkou úplně stejně, jako příslušenství pro HTC Touch Diamond (tedy špičaté a „broušené“), přitom samotné zařízení je zaoblené a diamant už moc nepřipomíná. Je otázka, zda je to úmysl, nebo zda již v HTC nechtěli vyvíjet novou podobu příslušenství.

Jak je u HTC (a mnoha dalších výrobců) zvykem, dostaneme ještě další náhradní stylus. To je příjemné, protože i když na něj dáváte pozor, prostě se občas stane, že ho ztratíte, zlomíte či oboje zároveň a potom je nepříjemné shánět nový, když potřebujete své zařízení dál používat hned (ne, že by byl u HD stylus tolik potřeba). Stylus je stejně jako u HTC Touch Diamond nebo Pro magnetický, což má dvě (vlastně tři) hlavní využití: První z nich je pojistka, že vám stylus samovolně nevypadne, časem se totiž „neošoupe“. Druhé je automatické probuzení zařízení po vytažení stylusu, ušetříte si mačkání tlačítka. No a třetí je magická moc, můžete dělat triky s tajemným přichycením stylusu na nohu židle, na topení, na lampu, s přivoláváním kancelářských sponek nebo změnami barev CRT monitorů a televizí...

V balení je dostatečná Lithium-ion polymerová baterie s kapacitou 1350 mAh, která by měla zařízení udržet telefonovat až 480 minut v GSM sítích, až 440 hodin v pohotovostním režimu anebo až 140 minut při videohovoru. Tyto časy jsou samozřejmě při reálném použití o mnoho nižší. Při horlivém používání všech prvků jsem baterii HD vyprázdnil za den, při běžném používání vydržel dny i dva. V balení už zbývá jen několik příruček (tu černou s označením „Quick Start Guide“ by si měl prohlédnout úplně každý začínající uživatel - najde v ní první kroky se zařízením a základní informace o prostředí, používání, synchronizaci a podobně), méně podstatných papírů (nabídka dalšího příslušenství, záruka) a více podstatných CD. Na prvním CD se nachází jen jediný 10,7 MB .PDF soubor: Jde o kompletní, téměř 300 stránkový uživatelský manuál, který si ale díky svému rozsahu (nemyslím digitálnímu) vlastní CD určitě zaslouží. Je to totiž velmi ekologické, celé návody nečte asi 70% uživatelů, je proto mnohem úspornější vyrobit jedno CD, než vytisknout papírový třísetstránkový manuál do každého balení, který si pak stejně přečte méně, než polovina uživatelů. Na druhém CD je synchronizační aplikace anebo testovací verze Microsoft Office Outlook 2007.



Kompletní výpis obsahu balení:

- Zařízení HTC Touch HD
- Lithium-ion polymerová 1350 mAh baterie
- AC adaptér
- Drátový stereo headset s 3,5 mm Jackem
- USB synchronizační a nabíjecí kabel
- Měkké pouzdro
- Ochranná fólie
- Quick Start Guide
- Dva disky s návodem a aplikacemi
- Náhradní stylus
- 8GB microSD HC karta

Balení je tedy nadprůměrně vybavené a nic podstatného v něm nechybí, některé položky jsou dokonce extra. Zařízení jako je HTC Touch HD si je ale určitě zaslouží.


Vzhled a konstrukce

HTC Touch HD přináší změny opravdu ve velkém rozsahu. Kvůli rozměrnému displeji musely ustoupit v podstatě úplně všechny fyzické tlačítkové ovládací prvky. Stejně jako u všech ostatních Touch zařízení je samozřejmě i u HD vrchní povrch zarovnán s displejem, ten tedy není nijak zapuštěn a umožňuje tak skutečně pohodlné ovládání prstem. Pokud myslím skutečně pohodlné, myslím tím skutečně pohodlné, úhlopříčka 3,8 palce konečně přináší to, po čem uživatelé Touch zařízení touží a co jim úhlopříčka 2,8 palce prostě nemohla poskytnout. HTC Touch HD je první běžné Windows Mobile zařízení, které jsem dokázal ovládat kompletně bez pomyšlení na stylus. Přitom jsou jeho rozměry jen 115 x 62,8 x 12 mm a váha i s baterií 147 gramů, což jsou prostě krásné hodnoty, pokud vezmeme v úvahu displej a výbavu.

Pojďme se teď podrobněji podívat na kompletní zpracování. Začneme dominantní přední stranou, která je kompletně plochá, lesklá a tvrdá. Absolutní nenarušenost narušuje pouze 13mm dlouhý a 1mm široký výřez pro tichý reproduktor ve vrchní části nad displejem, který je určený pro hovory. Je z většiny vyplněn kovovou síťkou, která dosahuje až úrovně povrchu, prach se v něm tedy nezachytává. V jeho pravé menšině (2,5mm) sleduje světlo světa světelný senzor krytý průhledným plastem. Díky senzoru je automaticky a plynule přizpůsobováno podsvícení displeje podle okolní situace (při velkém světle se displej rozsvítí naplno, při šeru svítí slaběji a neoslňuje), díky tomu se šetří energie a optimalizuje čitelnost. Osobně mi automatická úprava světelnosti vyhovuje, pokud jí budete chtít ručně změnit, není to samozřejmě problém. Ve vrchní části se napravo vedle reproduktoru a senzoru nachází ještě VGA kamerka, která je určena primárně pro videohovory.



Obrovský displej je konečně lemován jen malinkatými okraji (asi 4mm na bocích), což nejen dobře vypadá, ale hlavně to zvyšuje již zmiňovaný komfort při ovládání. Dotyková vrstva displeje sahá až na spodní dotykové ovládací prvky, těm se ještě budeme věnovat, protože jsou u Windows Mobile zařízení nevídaná. Vrstva displeje je pevná a přitom velmi senzitivní, není na ni potřeba vyvíjet velký tlak a dotyky jsou přesně rozpoznávány. Povrch je samozřejmě lesklý, a proto se nevyhnete upatlání. Nicméně je zde pouzdro, jehož možná hlavní potenciál je skutečnost, že z něj vytáhnete zařízení vždy krásně čisté a neupatlané. Jeho vnitřní strana je totiž ušita z velmi jemného a přitom pevného materiálu, který povrch zařízení neodírá, jako například nevhodné čištění o běžný oděv. Technickému zpracování a zobrazení displeje není naprosto co vytknout, jeho jemnost je sice vzhledem k úhlopříčce 3,8 palce a rozlišení 480x800 o malinko menší, než třeba u HTC Touch Diamond a Pro nebo jiných 2,8 palcových displejů s VGA rozlišením, ovšem „kvalita tisku“ 2,8 palcových VGA displejů není vždy to nejoptimálnější, protože jsou prostě potom zobrazované prvky moc malé. S tím HTC Touch HD také problém nemá. Barvy jsou věrné, bílá je opravdu bílá, černá není šedivá a barvy jsou podávány sytě a přesto reálně. Asi nepřekvapí, že podsvícení je taktéž kvalitní a jeho nejvyšší úroveň má smysl jen v silném slunečním světle. Sledování videa nebo fotografií je na displeji HTC Touch HD prostě zážitek, přesně jako v reklamním oficiálním videu od HTC.



V nevelkém zbývajícím prostoru pod displejem bychom hledali marně nějaké směrové ovládací tlačítko či kolečko. Nenajdeme zde totiž jediné skutečné tlačítko, ona čtyři dotyková se mačkají stejně, jako třeba prvek zobrazený přímo na displeji. Jde o tlačítko pro příjem hovoru/otevření aplikace pro telefon, tlačítko pro návrat na domovskou záložku TouchFLO 3D, tlačítko pro krok zpět a tlačítko pro položení hovoru. Jakmile některé stiskneme, zařízení jemně zavibruje, což nás utvrdí v stisku tlačítka. Stejné vibrační odezvy využívá například i vylepšené prostředí TouchFLO 3D nebo přeinstalovaný internetový prohlížeč Opera Mobile. Z textu není patrné, jak je tato vibrační odezva pohodlná. Může se to zdát jako maličkost, přesto jsem si na tuto odezvu zvykl a vývojářům HTC patří uznaní za tento jednoduchý a přitom velký krok k nějakému globálnějšímu způsobu odezvy dotykových displejů. Na rozdíl od prvků na displeji, dotyková tlačítka pod ním nejsou nijak podsvícena, v noci je tedy nemáme šanci vidět. Mohlo by se to zdát jako šílenost a velké mínus, ale zařízení lze plně obsluhovat i bez nich - pouze displejem.



Volně programovatelná fyzická tlačítka nikde na těle HTC Touch HD prostě nejsou, ale aby se neřeklo, můžeme si libovolně nastavit dlouhý stisk tlačítka pro příjem hovoru. To je ovšem dost málo. Defaultně je na něm nastavena aplikace „Voice Speed Dial“ pro hlasové vytáčení/spouštění aplikací, ta je ale v rušném prostředí skoro nepoužitelná. Dlouhý stisk tlačítka pro položení hovoru mapovat úplně libovolně nemůžeme, nicméně HTC nám dává možnosti si vybrat z možností zapnutí/vypnutí módu letadla, zamčení zařízení, přerušení datových přenosů, přepínání vyzvánění/vibrací nebo zobrazení seznamu se všemi jmenovanými možnostmi. Osobně nechápu důvod, proč HTC neumožnilo volné mapování dvou prostředních tlačítek (domů a zpět), protože některé dodatečné aplikace a hry jsou bez nich (a hlavně bez směrového tlačítka) úplně neovladatelné.



Přední strana je lemována o malinko méně černým lesklým (kovovým?) rámem, který je ve spodní části méně ostře zkosen a obchází okolo spodního HTC ExtUSB konektoru. Na spodní straně najdeme ještě malý otvor pro mikrofon a rám tady přehází v tmavší černý lesklý a trochu vyboulený plast, jenž zasahuje asi 15mm na zadní stranu. Pod ním je umístěna anténa a proto bychom tuto část při hovoru neměli moc zakrývat. Zároveň je v její pravé spodní straně ukryt stylus, jehož vlastnosti už byly popisovány v souvislosti s obsahem balení. Při jeho vytahování se moc nenamůžeme, neboť měří pouhých 8 cm, což ale pro čistě výjimečné použití plně stačí.



Nějaká fyzická tlačítka na HD přece jen najdeme, jde o jednotné a skoro 3cm dlouhé dvojsměrné tlačítko pro regulaci hlasitosti na levé straně nahoře a tlačítko pro vypnutí/zapnutí/uspání/probuzení na straně vrchní. V tomto tlačítku je zároveň chytře umístěna i malinká informační dioda, která svůj účel plně plní a v žádném případě (vzhledem k umístění a velikosti) nijak neoslňuje ani neobtěžuje. Na vrchní straně zařízení se nachází ještě jedna velmi podstatná součást - 3,5 mm Jack pro připojení sluchátek a headsetu. Jak už jsem k tomuto tématu psal, výstup i dodávaný stereo headset je velmi kvalitní a nezklame mnohého hudebního fanouška. I po připojení velkých studiových sluchátek Philips a mírném vyladění ekvalizéru nebylo zvuku skoro co vytknout, dokonce jsem ho musel ztlumit, přestože tato sluchátka vyžadují poměrně velký výkon zdroje a jsou určena spíše k připojení k velkému zesilovači, než malému přehrávači.




Co nám ještě zbývá? Ano, je to zadní strana. A nebojte, nenajdeme na ní žádné podivné ostré výstupky ani nic neobvyklého. Není ani lesklá, je matná a umocňuje pocit pevného uchopení. Je klasicky věnována fotoaparátu a hlasitému reproduktoru (který ale zas tak moc hlasitý není). Přisvětlovací diodu bychom na těle zařízení hledali marně. Drobným písmem si můžeme přečíst informace o standardní cloně „F2,8“, automatickém zaostřování a úctyhodném rozlišení 5 Mpx fotoaparátu. My uživatelé chytrých Windows Mobile zařízení však víme, že rozlišení snímacího chipu není v žádném případě hodnota kvality fotografií. Ta záleží především na dobrém zpracování optiky a vysoké citlivosti snímacího chipu, čehož se ovšem v mobilních zařízeních všeobecně doposud kvůli velikosti nedá úplně dosáhnout. V žádném případě však neříkám, že je fotoaparát v HTC Touch HD špatný! Je vůbec jeden z nejlepších v oblasti Windows Mobile zařízení (konkurentem mu může momentálně být jen 5 Mpx Samsung Omnia nebo 3,2 Mpx Sony Ericsson Xperia X1, který má sice menší snímací rozlišení, avšak vysokou kvalitu výsledných snímků). Samotná optika je u HD chráněna oblým broušeným kovovým výstupkem. Po odejmutí krytu je možné čočku kamery velice snadno vyčistit. Na něco, jako je fyzická krytka fotoaparátu výrobci u většiny současných zařízení zapomněli a je zbytečné o ní u HD uvažovat, přestože by nebyla vůbec na škodu - snímky zkažené zaneseným prachem jsou prostě otravné. Jak už jsem uvedl, není přítomen žádný integrovaný zdroj světla, který by fotoaparátu pomohl při horších světelných podmínkách, což je celkem škoda.



Podíváme-li se pod odejmutý kryt, spatříme na šířku uloženou baterii, bez jejího vyndání nevyndáme ani SIM kartu, ale to je běžná vlastnost. Pokud se obáváte, že bude potřeba vyndat baterii i kvůli vyndání microSD karty, můžete si oddechnout. Nutné to není a kartu vyndáte snadno za chodu zařízení. Umístění pod krytem vylučuje nechtěné vysunutí a ztrátu karty. Pod krytem je však umístěno i červené tlačítko pro softreset. Toto je další počin, který nechápu. Systém je sice maximálně stabilní, ale to nevylučuje, že nemůžete nainstalovat další aplikaci, která sama o sobě stabilní není a dostane zařízení do stavu, kdy potřebuje resetovat. Musíte kvůli tomu sundat kryt. Třeba u HTC Touch Diamond bylo toto tlačítko nápaditě a prakticky umístěné v otvoru pro stylus.



Jak je už u zařízení od HTC zvykem, celkové provedení je kvalitní, důkladné a sestavené z dobře volených materiálů. Pokud se HD pokusíte mírně ohnout, nikde nic nevrže, nepraská, všechno sedí pevně. Kvůli absenci klávesnice není na HTC Touch HD žádná pohybová součást, u jejíhož mechanizmu by mohlo časem dojít k opotřebení. Pokud jde o uchopení, sedí v průměrné ruce perfektně a jistě není třeba zdůrazňovat, že palcem snadno obsloužíte celou plochu displeje a všechny (ty čtyři) ovládací prvky pod ním. Nevím, co bych HD kromě malého počtu tlačítek a absenci přisvětolvací diody fotoaparátu ke konstrukci vytknul. Totiž dokonce i lesklé plochy jsou omezeny, zařízení se dá položit zadní stranou na stůl a displej je více, než velký.

2. Parametry, výkon, komunikace

Parametry a výkon

HTC Touch HD je postaven na chipsetu Qualcomm MSM 7201A s 528 MHz procesorem. Na trhu už jsou sice k dispozici i výkonnější mobilní procesory, musíme ale brát v úvahu energetickou náročnost a fakt, že Qualcomm dokáže svým chipsetem kromě výpočetního jádra obstarat všechny bezdrátové a datové přenosy, obsluhu a de/kódování zvuku i videa, navigaci a další prvky, které tím pádem výrobce zařízení nemusí řešit chipy od dalších výrobců. Snažil jsem se najít detailní datasheet, abych se o chipsetu dozvěděl něco víc, ale podle jistých informací byl přímo Qualcommem pro širokou veřejnost stažen.



Doby malých RAM pamětí jsou pryč, kvůli displejům s velkým rozlišením a náročnějším aplikacím je potřeba operační paměti mnohem víc. Exponenciální růst je skvělá věc, velikost RAM paměti u komunikátorů se jím samozřejmě řídí, takže narůstá, jako když přehýbáte papír a počítáte vrstvy. HD disponuje 256 MB RAM s dalšími 32MB pro procesor, celkem tedy 288 MB RAM. Po čistém startu a běhu TouchFLO 3D máme k dispozici volných přibližně 127MB operační paměti, což je hodně, ale když si uvědomíme celkovou hodnotu, je nám jasné, že s ní systém zrovna moc nešetří.

Paměť ROM sloužící jako úložiště (v zařízení označeno standardně „Storage“) má hodnotu 512 MB (v zařízení je k naší dispozici 322,92 MB), po prvním spuštění a nainstalování všech automatických doplňků systému máme volných přibližně 293 MB, což je pro zařízení takového postavení celkem málo. Aby nám to nebylo líto, přibalili nám v HTC i onu dostatečnou 8 GB microSD HD kartu, kterou můžeme samozřejmě v případě potřeby vyměnit za ještě větší.



Pokud je v zařízení procesor nad 300MHz, většinou se prostě napíše, že „zajišťuje svižnou práci v systému“. To pochopitelně není pravidlo, často se setkáme s nevyladěnými ROMkami, které jsou pomalé i s výkonným procesorem. I přes na výpočet náročnější 3,8 palcový TFT-LCD dotykový 480x800 WVGA displej HTC Touch HD mohu říct, že je práce v systému skutečně rychlá a bezproblémová. Že s výkonem není problém, dokazuje i schopnost dekódovat video v obrovském rozlišení 800x480, což je v kombinaci s krásným displejem ohromující podívaná. Dokázal jsem to již dříve v této novince.

Podstatné je se zmínit o kompatibilitě aplikací na tomto (zatím) neobvyklém WVGA rozlišení. Většina nových a moderních aplikací (navigační software, některé hry, negrafické aplikace...) se novému poměru stran bez problému přizpůsobí a místo navíc využijí. Některé do něj prostě jen nic nevykreslují. To stále nevadí, ale jiné aplikace tento „divný“ poměr stran netolerují a vůbec se nespustí, popřípadě rozhodí grafiku systému a je potřeba provést soft reset. Jde především o starší aplikace a překvapivě i celoobrazovkové hry pro pohybový senzor určené VGA displejům HTC Touch Diamond nebo Pro. Nicméně je velmi pravděpodobné, že je jen otázka nedlouhého času, kdy vývojáři své aplikace přizpůsobí, jako je dříve přizpůsobovali VGA displejům, které jsou dnes již běžné. O tom, že displej zobrazí klasických 16 bitů barev (kvůli výhodnosti vzhledem k výpočtům procesoru) se asi není potřeba zmiňovat.

Chipset v zařízení obsahuje i integrovaný GPS modul včetně podpory A-GPS, který díky rozměrnému displeji přímo k navigaci vybízí. O tom, jak HTC Touch HD naviguje, jsem již psal v této novince, najdete v ní i obrázky z navigace se softwarem Garmin Mobile XT 5. V HD je přítomna aplikace „QuickGPS“, díky které můžeme z internetu stáhnout polohy satelitů a jejich vyhledávání je pak téměř okamžité (HD se chytal při výhledu na oblohu do několika vteřin a viděl jich často i 11). S přesností určení pozice taktéž nebyl problém, avšak můžeme pozorovat mírné zpoždění a pomalejší frekvenci obnovování pozice, než u jiných navigací. To z GPS v HTC Touch HD bohužel kazí jinak perfektní dojem.



Bluetooth 2.0 s EDR (Enhanced Data Rate) disponuje všemi běžnými (i méně běžnými) profily, včetně A2DP pro bezdrátové stereo headsety. Připojení ke sluchátkům i ostatním zařízením fungovalo bez problémů, sdílení podporovaných prostředků též. K tomu tedy není co dodat. Nepostradatelné je pro mnoho uživatelů Wi-Fi (802.11b i g). Nevím, zda jsem dříve používal zařízení se slabším přijímačem, ale s HTC Touch HD se mi dařilo vidět mnohem větší počet bezdrátových Wi-Fi sítí než obvykle. Jako by zobrazoval i ty, ke kterým se sice kvůli slabému signálu a vzdálenosti přístupového bodu nedokáže připojit, ale jsou prostě tam. Na veřejnosti jsem se bez problému připojil k volným sítím a přes ně k internetu. Se zabezpečenou domácí sítí bylo také vše v pořádku, s obsaženou aplikací „JETCET PRINT 5“ jsem bez problému tiskl na síťové laserové tiskárně dokumenty i poštu, což je skvělá věc. Při pokusu vytisknout fotku v plném rozlišení 5Mpx z nějakého důvodu došla při odesílání na tiskárnu paměť (nejspíše problém na straně tiskárny), 2MPx fotka nedělala potíže. I vzdálená plocha či sdílení síťových disků s dodatečně nainstalovanými aplikacemi probíhalo bez problémů. Ani k Wi-Fi tedy není co dodat.



Z výbavy chybí zmínit ještě FM rádio s podporou RDS v klasickém rozsahu 87,5 až 108 MHz, které obsluhuje hezky vypadající i fungující aplikace „FM Radio“. Bez připojených sluchátek ji nelze vůbec zapnout, protože v zařízení není pro rádio anténa. Reprodukce rádia je stejně kvalitní jako ostatní zvukový výstup, jen můžeme na pozadí slyšet slabý jemný šum (nemyslím z důvodu špatného signálu), což je vlastnost všech FM přijímačů, které tento šum nefiltrují. Další vlastností zařízení je integrace pohybového senzoru Kionix KXSD9. Zdá se vám to jako drobnost? Drobnost to možná je, ale neskutečně praktická a návyková. Defaultně lze v systému pohybovým senzorem ovládat geniální hru „Teeter“, kde musíte naklápěním zařízení dovést kuličku do cíle. Perfektní využití vibrací je zde ukázáno v případě, kdy kulička vrazí do stěny, drncá po strmých překážkách nebo zapadne do díry; máte totiž pocit, že tam opravdu je. Praktičtější využití je v obsaženém prohlížeči Opera nebo v Albu multimédií, kde se displej natáčí podle skutečné pozice zařízení. Už dnes vzniká spousty dalších aplikací pro pohybový G-Sensor, které jeho využití silně násobí.



Komunikace

Primární využití zařízení je komunikace v mobilních sítích, ať už jde o klasické hovory, video hovory, datové přenosy či SMS a MMS zprávy. HTC se právě této oblasti velmi pečlivě věnuje a uvědomuje si její hlavní význam. Krutým faktem je, že Windows Mobile nebyl zprvu vyvíjen jako systém, který by měl vůbec umět telefonovat. Tedy ten „Windows Mobile“ který známe dnes už ano, původní „Pocket PC“ nikoli, byla to prostě jen změněná verze Windows CE uzpůsobená pro kapesní počítače. Když přišla na přelomu roku 2000 první Pocket PC zařízení s integrovaným GSM modulem (například Siemens SX45), musel výrobce řešit jeho obsluhu dodatečnými aplikacemi. Teprve později sám Microsoft integroval podporu GSM přímo do operačního systému a pod novým názvem Windows Mobile rozpoznáváme v současnosti jeden vůbec z nejvyužitelnějších operačních systémů pro mobilní komunikaci. To však HTC nestačí a své komunikátory vybavuje vlastními doplňujícími aplikacemi, které jsou opravdu maximálně propracované a silné a budeme se jim ještě věnovat.

Technicky je HTC Touch HD schopen komunikovat GSM/GPRS/EDGE modulem ve čtyřech pásmech 850, 900, 1800 a 1900 Mhz. Pro video hovory a rychlé datové přenosy slouží UMTS/HSPA modul třetí generace pro pásma 900 a 2100 Mhz, který je teoreticky schopen přenášet data rychlostí až 7,2 Mbps. Praktické využití u českých operátorů je věc druhá a pokrytí včetně poskytovaných služeb se stále mění (směrem kupředu).

Hovory můžeme uskutečnit předním tichým reproduktorem při běžném držení zařízení u ucha. Displej nám zhasne, takže nehrozí jeho nechtěné stisknutí v průběhu hovoru. Navíc HD krátce zavibruje při spojení hovoru, čímž si tento fakt uvědomíme i při nepozornosti. Zvuk ve sluchátku je poměrně čistý, dostatečně hlasitý a mikrofon bezproblémový, ani jedna strana neměla při hovoru problém. Samozřejmostí je možnost přepnutí hovoru do zadního hlasitého reproduktoru nebo do drátových či bezdrátových sluchátek.

Praxi si popíšeme v souvislosti se softwarovou výbavou, protože právě na ní celá komunikace stojí a HTC nám má v této oblasti opravdu hodně co nabídnout.